THE STOOL PIGEON

	Původní název: Sin yan / (2010) Režie: Dante Lam Země: Hong Kong Obsazení: Nicholas Tse, Lunmei Kwai, Nick Cheung CSFD IMDB HKMD HKCINE

Inspektor CID, Don Lee (Nick Cheung) má za sebou krutou zkušenost, když se mu nepovedlo ochránit vlastního informátora během jedné operace proti gangsterovi s rozkošným přízviskem Barbarian (Lu Yi). Uspěje v získání dalšího špióna, jímž je propuštěný z vězení Ghost (Nicholas Tse). Ten doufá, že penězi za informace splatí dluh své sestry. Úspěšně se uchytí u gangu, ale také se nešťastně zaplete s Barbarianovou přítelkyní Dee (Guey Lun Mei).

Nick Cheung a Nicholas Tse v hlavních rolích

Trochu z historie - akce, improvizace a vztahy
Historie kriminálek v Hongkongu, kam patří také tento film, nabízí širokou škálu nejrůznějších filmů - vytříbené akční snímky, temná noirová díla, žánrové kombinace s kung-fu, komedií či romancí. Jeden znak je ale u většiny z nich stejný. Je to jistá bezprostřednost scén, která na první pohled působí neurovnaností děje díky upřednostňování akce na úkor souvislosti příběhu a provázání dějových linií. Prvotní atrakcí těchto snímků byla originální akce, nikoli vypilovaný scénář. Jejich výhodou se však stala improvizace. (1)

Po všeobecném úspěchu snímků z produkce Milkyway se začaly čím dál víc rojit tituly, jejichž těžiště se přesouvalo ve prospěch propracovanějšího děje a komplikovanějších vazeb. V minulosti se v hongongských kriminálkách vystřídalo upředňostňování realismusmu či bohaté akce, dnes se do popředí posouvají propletené vztahy. Teď už to není jen o tom vyplnit mezery mezi akčními scénami při pohybu z bodu A do bodu B ale dospět tam přes promyšlenější dějové zvraty a vazby. Nabývají tak převahy snímky ukazující děj z vícero úhlů jednotlivých postav.

V roce 2002 se takovým filmovým překvapením stala Volavka. Postupně se objevovaly další složitější filmová díla, která tento vytyčený směr následují (např. snímky Dereka Yee) a zároveň navazují na hongkongské neonoirové snímky typické svým prostředím, postavami a zobrazením zločineckého světa.


The Stool Pigeon v této tendenci pokračuje; většina děje se odehrává v noci venku na ulici či v přítmí uzavřených místností. Také žánrově vychází z krimi thrilleru, když vztah mezi policistou a zločincem je hlavním zdrojem napětí a na těchto postavách pak onen vztah tématizuje a relativizuje jejich jednání podle zažité konvence (policista jako zástupce dobra, zločinec jako ten zlý). (2)

Nesčíslněkrát omílané téma, z něhož se v hongkongské kinematografii stalo tamní scénáristické klišé, nevytváří nic nového a převratného. Naopak zapadá do trendu kriminálek, ovšem dříve tak častá bezprostřednost je nahrazena pečlivým plánováním. Nevyrovnanost až amaterství některých složek filmů minulých zde střídá plně profesionální práce - scénář, kamera, vybraní herci, hlavně je to ale patrné u bohatého, variabilního a hlavně náladu podmaňujícího hudebního podkresu.


Špína Hongkongu
Žánrový předchůdce Volavka (2002), s nímž pojí The Stool Pigeon také podobnost motivu nastrčeného špeha, je vrcholem toho, čemu jsem dala soukromě nálepku "nóbl thriller". Upravení hrdinové v oblecích se zde pohybují v čistých interiérech nebo venku na pozadí vyleštěných chladných ploch. Násilí zde má podobu jednorázové akce, krev se takřka neobjevuje. Takové zobrazení hrdinů a prostředí je patrné z tvorby konce 90. a následujících let.

Naopak filmy Dante Lama vrátily trend ulpívající špíny. V akci dochází k výbuchu tělesného násilí, díky němuž jsou postavy poznamenané nějakým viditelným šrámem, zraněním, neomytou krvavou stopou. Hrdinové jsou tak za své vnitřní (morální) selhání navenek pošpiněni a symbolicky označeni.



V porovnání s dalšími Lamovými snímky
Takhle zafungoval bezchybně The Beast Stalker přesně dávkovaným napětím a záměrně složitě strukturavaným vyprávěním, Fire of Consience vystupňoval žánrové prvky na hranici únosnosti. The Stool Pigeon je na tom kvalitativně podobně jako The Beast Stalker, přičemž má nejen díky lepším hercům zajímavější postavy než Fire of Conscience, ovšem výše zmíněný perfekcionismus tu budí dojem kreativní sterility.

The Stool Pigeon nemá snahu být sociálně kritický či vyvolávat znepokojivé otázky o panujících poměrech. Motiv dluhu u triád slouží jen jako katalyzátor pro další situace. Znepokojující aktuální otázky známé z Milkyway produkce a odvážné formální kousky tu nemají místo. Stěžejním je tu vytváření napětí, zobrazení akce v pohybu a morální zpochybňování jednání hlavních postav. V takovém duchu je dokonale staromódní.

Kriminálky let minulých, na něž se svým pojetím akce a násilí film odvolává, originálně šokovaly vyhroceným podaním obojího. Bohužel současný snímek už takhle šokovat nemůže, přesto chytře skládá dohromady to, co známe již z dřívějška.


(1) Hard Boiled, The Mission...
(2) V The Stool Pigeon nemá hlavní roli homogenní skupina zločinců (Long Arm of th Law, Exiled) ale právě konflikt dvou protikladně chápaných postav